Vymáhání práv z patentu dle zákona o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví

Vymáhání práv z průmyslového vlastnictví upravuje zákon č. 221/2006 Sb. Dle tohoto zákona může majitel patentu požadovat vůči třetí osobě, která porušuje nebo ohrožuje jeho právo z patentu, informace o původu a distribučních sítích zboží nebo služeb, kterými je právo porušováno.

Došlo-li k neoprávněnému zásahu do práv, může se majitel patentu domáhat u soudu toho, aby se porušovatel zdržel jednání, jímž dochází k porušení nebo ohrožení práva, a následky ohrožení nebo porušení byly odstraněny, a to zejména stažením výrobků z trhu nebo trvalým odstraněním nebo zničením výrobků, jejichž výrobou nebo uvedením na trh nebo skladováním došlo k ohrožení nebo porušení práva, nebo stažením, trvalým odstraněním nebo zničením materiálů, nástrojů a zařízení určených nebo používaných při činnostech porušujících nebo ohrožujících právo. Soud zničení nenařídí, jestliže by porušení práva mohlo být odstraněno jinak a zničení by bylo nepřiměřené tomuto porušení. Na návrh porušovatele může soud namísto uvedených opatření nařídit zaplacení peněžního vyrovnání majiteli patentu, pokud porušovatel nevěděl ani nemohl vědět, jestliže by mu uvedená opatření způsobila nepřiměřenou újmu a peněžní vyrovnání se jeví jako dostatečné.

Majitel patentu má právo na náhradu škody, vydání bezdůvodného obohacení, které získal porušovatel v důsledku ohrožení nebo porušení práva, a přiměřené zadostiučinění, byla-li zásahem do práv způsobena nemajetková újma. Přiměřené zadostiučinění může spočívat i v peněžitém plnění. Soud může stanovit náhradu škody, výši bezdůvodného obohacení a přiměřené zadostiučinění paušální částkou nejméně ve výši dvojnásobku licenčního poplatku, který by byl obvyklý při získání licence k užívání práva v době neoprávněného zásahu do něj. Pokud porušovatel nevěděl ani nemohl vědět, že svým jednáním porušuje práva, paušální částkou nejméně ve výši licenčního poplatku, který by byl obvyklý při získání licence k užívání práva v době neoprávněného zásahu do něj. Soud přihlíží ke všem relevantním okolnostem, jako např. nežádoucí hospodářské důsledky včetně ztráty zisku, které majitel patentu utrpěl, k neoprávněným ziskům porušovatele práv a případně i k jiným než hospodářským hlediskům, jako např. morální újma způsobená majiteli patentu porušovatelem.

Zrušení a zánik patentu

„Zrušení patentu působí od samého počátku jeho platnosti (ex tunc); zánik patentu nastává od doby, kdy nastane tato skutečnost (ex nunc).“

Úřad patent zruší, zjistí-li se dodatečně,

  • a) že vynález nesplňoval podmínky patentovatelnosti;
  • b) že vynález není v patentu popsán tak jasně a úplně, aby jej mohl odborník uskutečnit;
  • c) že předmět patentu přesahuje obsah původního podání přihlášky vynálezu nebo že předměty patentů udělených na základě rozdělení přihlášky přesahují obsah jejího původního podání nebo byl-li rozsah ochrany vyplývající z patentu rozšířen;
  • d) že majitel patentu na něj nemá právo (není původcem vynálezu nebo jeho právním nástupcem); zrušení v tomto případě Úřad provede na návrh oprávněné osoby.

Týkají-li se důvody zrušení jen části patentu, patent se zruší částečně. Částečné zrušení patentu se provádí změnou jeho nároků, popisu nebo výkresů. Zrušení patentu má zpětnou účinnost ode dne počátku jeho platnosti. Návrh na zrušení patentu lze podat i po zániku patentu, prokáže-li navrhovatel právní zájem.

Patent zanikne uplynutím jeho platnosti (20 let od podání přihlášky), nezaplacením poplatků za jeho udržování, anebo pokud se ho majitel vzdá. Jestliže patentový úřad dodatečně zjistí, že nebyly dodrženy podmínky pro udělení patentu, může jej také zcela nebo částečně zrušit. Za návrh na zrušení patentu se platí jednak správní poplatek, ale také kauce. Kauce se navrhovateli vrací jen v případě, že bude návrhu vyhověno.

Právní patentová ochrana trvá 20 let od data podání přihlášky, ale patent může „skončit“ i dříve z ekonomických nebo obchodních důvodů, např. vlivem zastarání technologie, nebo pokud o výrobek na trhu není zájem. V takovém případě se majitel patentu může rozhodnout, že již nebude platit udržovací poplatky a nechá patent zaniknout ještě před uplynutím lhůty 20 let.

Obchodování s patenty

Vlastnictví patentu samo o sobě nepřináší žádný zisk.

Výnosné může být až v případě, jestliže je vynález úspěšný a je o něj na trhu zájem. Úspěch vynálezu však nezávisí pouze na jeho technických vlastnostech, ale také na designu výrobku, ceně, marketingové strategii a mnoha dalších faktorech. Majitel patentu by měl své patenty účinně využívat. Vedle práva majitele patentu vyloučit třetí osoby z užívání patentem chráněného vynálezu existuje několik možností, jak společnost může uvést patentovaný vynález na trh. Jsou to:

a) přímé obchodní využívání
b) prodej
c) poskytnutí licence
d) společný podnik s jinou společností, aby se jejich vynálezy navzájem doplňovaly

Prodej patentu

Prodeji patentu je označován jako převod patentu na jinou osobu a je trvalého charakteru. Proto je třeba takové rozhodnutí předem řádně promyslet, nelze jej vzít zpět. Převod patentu se uskutečňuje písemnou smlouvou a je účinný podpisem oběma smluvními stranami, vůči třetím osobám nabývá účinnosti až zápisem do patentového rejstříku vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví. Bývalý majitel patentu obdrží jednorázovou částku a vzdá se dalších příjmů i výdajů, které by v budoucnu mohly souviset s vlastnictvím patentu. Tímto mu již nezůstávají žádná práva k patentu. Také se ale vyhne riziku překonání patentu jinou a lepší technologií. Všeobecně se prodej nedoporučuje a dává se přednost poskytnutí licence. V každém případě rozhodnutí závisí na dané situaci, ve které se majitel patentu nachází a kam směřuje.


Poskytování licence

Jedná se o souhlas k využívání vynálezu poskytnutý majitelem patentu pro vzájemně dohodnuté účely. Souhlas (licence) k využívání vynálezu chráněného patentem se poskytuje písemnou smlouvou – licenční smlouva.

Obě strany (poskytovatel a nabyvatel licence) podepíší licenční smlouvu, která definuje podmínky a rozsah dohody. Taková smlouva by měla poskytovat oběma stranám dostatečné záruky k řádnému průběhu licence. Poskytovatelem licence může být pouze majitel patentu. Licenční smlouva nabývá účinnosti zápisem do příslušného rejstříku Úřadu. Aby taková smlouva mohla být do rejstříku zapsána, musí být zaplacen správní poplatek již při podání žádosti.

Majitel patentu by měl k této dohodě přistoupit zejména, pokud nezvládá v dané situaci nasytit trh, ať již z kapacitního nebo teritoriálního hlediska. Jinak by poskytnutí licence nemuselo být užitečné. Při licencování může být majiteli patentu vyplacena jednorázová suma, nebo opakované licenční poplatky (závisí na objemu prodeje nebo na čistém prodeji), odměna může být sjednána i jako jejich kombinace.

Typy licencí

Existují 3 typy licenčních smluv, které se liší v počtu nabyvatelů práv k využívání patentu:

  • a) výhradní licence – patentovou technologii může využívat pouze nabyvatel licence, používat ji nemůže ani majitel patentu. Pokud je taková licenční smlouva registrována, nelze registrovat žádnou další smlouvu ke shodnému předmětu.
  • b) jedinečná licence – patentovou technologii smí používat nabyvatel licence i majitel patentu současně
  • c) nevýhradní licence – oproti jedinečné licenci je zde více nabyvatelů licence, předmět patentu může využívat i majitel patentu.

Rozhodnutí, zda poskytnou výhradní či nevýhradní licenci opět závisí na dané situaci, výrobku a obchodní strategii společnosti.

Dalším typem může být křížová licence, která představuje dohodu mezi dvěma, navzájem si konkurujícími osobami, jež mají vzájemně zájem o patenty druhé osoby. Křížové licence jsou běžné v průmyslovém odvětví, kde se různé vynálezy mohou vzájemně doplňovat. Existují však i další specifické druhy, jako jsou sdružené licence pro více předmětů licence, shink-wrap, zákonné (automaticky ze zákona, např. právo předchozího uživatele), úřední apod.

Rozdíly mezi původcem (vynálezcem) a přihlašovatelem

„Původce je osoba, která vynález vytvořila vlastní tvůrčí prací. Přihlašovatel je osoba, která podala patentovou přihlášku (budoucí majitel).“

Za původce (vynálezce) se považuje osoba, která vynález vytvořila vlastní tvůrčí prací. Zatímco přihlašovatel (budoucí majitel) je osoba, která podala přihlášku patentu. V některých případech se mohou obě osoby slučovat, ale většinou se jedná o dva různé subjekty.


Podnikový (zaměstnanecký) vynález

Přihlašovatel může mít s původcem zaměstnanecký vztah, kdy ve smlouvě může být ujednáno, že vše, co zaměstnanec (původce) vynalezne, připadá jeho zaměstnavateli – jedná se o tzv. podnikový vynález. U podnikových vynálezů je původce povinen neprodleně písemně vyrozumět svého zaměstnavatele o jeho vytvoření a předat mu potřebné podklady k posouzení vynálezu. Pokud zaměstnavatel do tří měsíců neuplatní právo na patent, přejde toto právo zpět na původce. Uplatní-li zaměstnavatel právo na patent, má původce právo na přiměřenou odměnu.

Právní úprava v různých státech se liší, proto je třeba se předem ujistit o konkrétních právních předpisech. Další možností je smlouva s nezávislými společnostmi, které vynález provedou, spoluvynálezci a spolumajitelé. Je důležité se předem ujistit, že mezi společnostmi, zaměstnanci a jinými osobami, které se mohli podílet na vynálezu, jsou jednoznačně vyřešena vlastnická práva, čímž zabráníme případným sporům v budoucnosti. Také je samozřejmě třeba udržet obchodní tajemství a zbytečně se o vynálezech před „cizími“ lidmi nezmiňovat.